Všechna jeho díla, tak lehce čitelná, jsou složitá. Jeho sochy vzbouřenců i tvůrců, Houslista, Job jsou postavy nadčasové a nadhistorické. Čas se v nich uzavírá, vrací se ke svému počátku, k aktu stvoření jeho prvnímu dni. Když se díváme na Jobovy ruce, začínáme chápat svět a všechny věci v něm obcažené jako cosi schované v dlaních. Ale také něco, co z nich vypadává. Začínáme chápat, že Bůh je povoláním sochař. A že stejné dlaně, jako ty Jobovy, lepily svět, hnětly červenou hlínu chaosu.

Výňatky z interview s Kirillem Postovitem (almanach „vizuální kultura. Vychodoevropský kontext“, Praha - Paříž 1997)